Dolní Břežany leží na jižním okraji Prahy a jako mnoho obcí na hranici pražské aglomerace čelily v 90. letech stavebnímu boomu rodinných domů a prudkému nárůstu obyvatel (z porevoluční tisícovky obyvatel počet obyvatel rapidně vzrostl na dnešních 3800). Obec se měnila na „monofunkční ubytovnu“ plně závislou na automobilech: Všichni dojížděli za prací, školou, službami i zábavou do Prahy. Nespokojenost obyvatel s (ne)kvalitou zástavby, infrastruktury a podobou veřejného prostoru přivedla do politiky i Sdružení nezávislých kandidátů ROZKVĚT, které v komunálních volbách v roce 2002 zvítězilo v čele s Věslavem Michalikem (starostou od roku 2004). Ti se postupně ve spolupráci s odborníky zasadili o vznik nového strategického a územního plánu, který je „nástrojem regulace, nikoli strojem na výrobu peněz“,* vytvořili funkční jádro obce regenerací zemědělského brownfieldu, vystavěli náměstí a parky. Obec usiluje o kvalitní veřejné prostory, propojení zástavby s okolní krajinou a podporuje hodnotnou architekturu a umění ve veřejném prostoru. Sama obec např. vyhlašuje architektonické soutěže a snaží se tak jít soukromým investorům příkladem. S pomocí dotací i soukromých peněz se za poslední roky v obci zrekonstruovali či postavili např. základní umělecká škola, obecní úřad, pivovar, vědecko-technický areál či sportovní hala, která byla zařazena do Ročenky české architektury. Dolní Břežany dlouhodobě budí zájem architektonické obce, která je považuje za pokračovatele vysoce hodnocené Litomyšle. Architektka Anna Šlapetová se na architektonicko-urbanistickém rozvoji obce podílí od roku 2003, od roku 2015 oficiálně ve funkci obecní architektky.

​

Dolní Břežany bezpochyby platí za jednu z nejúspěšnějších obcí, které se díky politice starosty Věslava Michalika vyhnuly osudu mnohých suburbií a postupně se proměnily ve vzkvétající obec s kvalitní architekturou a veřejným prostorem. Na úspěchu reforem má podíl i dlouhodobě většinové zastoupení sdružení ROZKVĚT na radnici. Ačkoliv Dolní Břežany mohou dobře posloužit jako vzor pro další obce, je třeba připustit, že za úspěch nenesou zásluhy pouze aktivní a uvědomělí politici a političky, ale také blízkost Prahy, posilující oboustranné vazby, a pozitivní souhra okolností. I díky nim obec v posledních letech přitáhla vzdělané mladé rodiny, které se však také podílely na hektickém rozvoji a nakonec převýšily počet starousedlíků. V obci je tak vyšší podíl ekonomicky aktivních obyvatel a téměř nulová nezaměstnanost. „Jak se obec rozrůstala do okolních polí, přistěhovalci si začali uvědomovat, že takhle si svůj sen o bydlení nepředstavovali,“ pokračuje starosta a dodává, že šlo většinou o vzdělané a cílevědomé lidi, kteří se rozhodli situaci změnit. Postupně získali většinu v obecním zastupitelstvu, která jim umožnila realizovat jejich představy.** Sociálně poměrně homogenní skupina má většinou podobné představy a očekávání; obec se tak může vyhnout významným konfliktům, které by se promítly i do místní politiky. O tom svědčí i zmíněná čtyři po sobě jdoucí volební období, v nichž uspělo sdružení ROZKVĚT. Dochází zde k post-politice, jak ji popisuje Erik Swyngedouw?*** Jakou roli ve vývoji obce hraje obecní architektka? Může architektura vyjadřovat nějaký politický názor, vypovídat o struktuře společnosti – jak budou lidé žít, jak se budou chovat, co budou sdílet, co nebudou sdílet? Může se architektura a urbanismus podílet na směřování obce? Snaží se dolnobřežanská architektura být záměrně apolitickou, aby nevyvolávala konflikty?

​

​

* citován starosta Věslav Michalik v článku: Jansová, P. (2018). Dolní Břežany dokázaly spojit kvalitní stavby a veřejný prostor. Začínají je následovat i další obce. Aktuálně.cz [online]. Dostupné z: http://magazin.aktualne.cz/bydleni/kvalitni-verejny-prostor-je-pro-zivot-v-obci-stezejni-rika-s/r~9815274e3e5511e89efbac1f6b220ee8/r~eb19f0243cba11e883510cc47ab5f122/

** Došek, J. (2009). Města se rozrůstají – proč se tak děje a co to znamená?. Ekolist.cz [online]. Dostupné z: http://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/mesta-se-rozrustaji-proc-se-tak-deje-a-co-to-znamena

*** Geograf Erik Swyngedouw popisuje post-politiku, tedy politiku po konci politiky, jako konsenzuální mód vlády stavící společenské základy na kapitalistickém volném trhu a liberálním státu, charakterizované depolitizací, racionalizací řízení, mlčením či absencí zranitelných (méně vlivných) skupin obyvatel. V jeho chápání technokratické mechanismy a konsenzuální postupy, které operují v nezpochybňovaném rámci zastupitelské demokracie, svobodné tržní ekonomiky a liberalismu, s sebou přináší politické antagonizmy a nespokojenost se sociální správou řízenou odborníky a legitimizovanou prostřednictvím participativních procesů, kde šíře možností výstupů je dopředu úzce definovaná. Takové jednání v důsledku relativizuje schopnost lidí jednat jako rušivý politický kolektiv, jsou nahrazeni „populací“ – souhrnným objektem průzkumů veřejného mínění, dozoru a bio-politické optimalizace. Občané se stávají spotřebiteli a volby jsou koncipovány jen jako další volba, při které si jednotlivci vybírají své preferované manažery v dobách ekonomické nouze.

Swyngedouw, E. (2007). The Post-Political City. BAVO (eds.). Urban Politics Now: Re-Imagining Democracy in the Neoliberal City. Rotterdam: Netherland Architecture Institute (NAI) Publishers.

Swyngedouw, E. and Wilson, J. (2015). There Is No Alternative. J. Wilson and E. Swyngedouw (eds.). The Post-Political and Its Discontents. Edinburgh: Edin­burgh University Press, pp. 299–312.

Knierbein, S., & Viderman, T. (2018). Space, Emancipation and Post-Political Urbanization. Public Space Unbound: Urban Emancipation and the Post-Political Condition. New York, London: Routledge, pp. 9–10.

​

​

Anna Šlapetová vystudovala Fakultu architektury ČVUT v Praze, poté absolvovala stáž u architektů Hilmera a Sattlera v Berlíně. Do Dolních Břežan se přistěhovala v roce 1999. Vedle vlastní praxe, v rámci které navrhuje převážně rodinné domy a menší občanskou vybavenost, je od roku 2003 předsedkyní urbanisticko-architektonické komise v Dolních Břežanech a od roku 2014 hlavní architektkou obce. Kromě několika rodinných domů je v Dolních Břežanech i autorkou hasičské zbrojnice, rekonstrukce mateřské školy, dostavby nového pavilonu a jídelny školy. Pochází ze slavné architektonické rodiny Šlapetů.

​

— „V momentě, kdy se to lámalo a byly volby v roce 2002, dostalo se k vedení hnutí ROZKVĚT, ve kterém byli všichni ti nespokojení, nově přistěhovalí, tak se to pohnulo.“

 

​

Robert Osman je sociální geograf, působí jako odborný pracovník na Geografickém ústavu Masarykovy univerzity a současně v Oddělení environmentální geografie na Akademii věd. Využívá především kvalitativních výzkumných metod, o jejichž širší etablování v rámci tuzemské geografie se snaží. Ve svém výzkumu se zabýval například prostorovými zkušenostmi uživatelů a uživatelek elektrických vozíků, mezi jeho hlavní témata patří geografie času, rytmicita místa, časoprostorová zkušenost, lidská teritorialita a geografie znevýhodnění. Editoval knihu Prostor(y) geografie, která vyšla v roce 2014.

​

— „S tímto postojem byste architekty strašně vysvobodila a vyvinila z toho, že oni mají nějakou zodpovědnost za nějaký dialog mezi různými společenskými skupinami. Že architekt je vlastně apolitické řemeslo… Nebo umění…“

 

___

kamera: Vít Trunec
střih: Tomáš Hlaváček
překlady: Ondřej Kvapil, Karolína Plášková

titulky: Tereza Kvapilová, Karolína Plášková

​