Věž Ester v Jeruzalémě vznikla na popud dosluhujícího ředitele Českého centra v Tel Avivu Lukáše Přibyla, který s paní Francoise Cafri z jeruzalemského magistrátu objevili možnost postavit v centru Jeruzaléma věž. Česká centra jsou příspěvkovou organizací Ministerstva zahraničních věcí ČR zřízenou pro propagaci České republiky v zahraničí, jsou aktivním nástrojem zahraniční politiky České republiky v oblasti veřejné diplomacie.* Věž Ester se podobá kaktusu, jež pro Martina Rajniše představuje kombinaci něhy a odhodlanosti, což je „podobné charakteru lidí“, které v Izraeli potkal. Věž se stala důstojným způsobem, jak oslavit blížící se výročí 100 let od založení Československa a 70 let od zaležení státu Izrael.** Jednotlivé segmenty stavby byly vyrobeny v Česku a do Izraele převezeny lodí. Hlavními partnery projektu jsou Huť architektury Martina Rajniše, vláda ČR, České centrum Tel Aviv, Ministerstvo kultury ČR, Ministerstvo zahraničních věcí ČR, Jerusalem Development Authority, Česko-izraelská smíšená obchodní komora, Izraelsko-česká komora obchodu a průmyslu, Magistrát města Jeruzaléma, s podporou řady korporátních firem i jednotlivců.***

​

K projektu Martin Rajniš řekl: „Izraelský národ  jsem vždycky obdivoval, protože mám rád odvážné lidi, kteří jsou připraveni čelit i zdánlivě beznadějným situacím se vztyčenou hlavou. My všichni, co se na projektu podílíme, chceme dát najevo, že Izrael je pro nás i jakýmsi vzorem a nadějí, že i malá země se může odvážit vybojovat a udržet si to nejdražší – svobodu a nezávislost. Přispění na tuto věž považuju za symbolické přihlášení se k této myšlence a proto jsem se rozhodl svou veškerou práci na projektu Izraeli darovat.“*** Vzhledem k represivnímu režimu Izraele a okupaci Palestiny někteří umělci volají po kulturním bojkotu Izraele (výzva „Boycott, Divestment, Sanctions“ (BDS) se odvolává na zkušenosti z Jihoafrické republiky v období apartheidu, kde se stal bojkot účinným tlakem ke změně režimu). Mohly by politické souvislosti ovlivňovat i tvorbu českých architektů? A jak politika a zakázky ve spolupráci s veřejným institucemi souvisí s ideologií anarchismu, kterou Martin Rajniš vyznává?

V rozhovoru zmiňovaná kniha je Pětadvacet tisíc dnů vzpomínek od Martina Rajniše a Magdaleny Šebestové (2016). Rozhovor se natáčel u věže Doubravka v Praze-Kyjích.

 

 

* O nás. České centrum [online]. Dostupné z: http://tel-aviv.czechcentres.cz/cs/o-nas/

** Rajniš, M. (2017). Věž Ester. archiweb.cz [online]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/b/vez-ester

*** České centrum (2017). Věž Ester architekta Martina Rajniše v Jeruzalémě. České centrum [online]. Dostupné z: http://tel-aviv.czechcentres.cz/cs/ester-tower-by-martin-rajnis/

​

​

Martin Rajniš si za svou architektonickou kariéru prošel několika úspěšnými ateliéry – začínal v liberecké „školce architektury“ při ateliéru SIAL, od 80. let působil samostatně. Po revoluci patřil k zakladatelům České komory architektů, se svým studiem D.A. pracovali na několika velkých zakázkách pro české i mezinárodní developery v Praze (mezi nejvýznamnější realizace patří Nový Smíchov). Jako pedagog působil na VŠUP v Praze a na Technické univerzitě v Liberci. V určité fázi přenechal kancelář svým společníkům a vydal se na cesty po celém světě. Zkušenosti z cest k přírodním národům, které žijí téměř bez kontaktu s moderní civilizací a jejími výdobytky, přivedly Martina Rajniše k radikálnímu přehodnocení vztahu přírody a západní kultury. V letech 2005–2012 vedl ateliér E-MRAK, od roku 2013 Huť architektury. Nyní je východiskem jeho tvorby filozofie tzv. „přirozené architektury“ – stavby z přírodních materiálů, jednoduchými technologiemi. Postavil několik dřevěných věží-rozhleden – první byla Věž na Scholzbergu, neboli „vertikální sklad dřeva“ (bez stavebního povolení), poslední je Doubravka v Praze-Kyjích. Mezi další realizace patří např. nová Poštovna na Sněžce či muzeum Járy Cimrmana v Jizerských horách.

​

— „Jsou určité stavby, které podporují některé hnusné lidské poklesky. Například apetitivní pud. Jmenují se obchodní domy. Dlouho už se snažím se od těchto věcí, které jsem dělal v raném a středním věku, jít co nejdál, protože to není můj svět.“

​

​

Jan Motal je filozof, dramaturg a režisér. Působí jako docent na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity, kde vyučuje etiku médií, a na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění. Zaměřuje se na problematiku filozofie dialogu, o níž publikoval řadu esejů i knihu Dialog uměním (2016). Je rovněž aktivní jako publicista a komentátor, v roce 2018 vyšel výbor jeho textů Průhledné zrcadlo, který reflektuje erozi demokratických hodnot v současné české společnosti. Natočil několik dokumentárních filmů na kulturní a náboženská témata.

​

— „Takže vy o sobě sice říkáte, že jste pravicoví libertarián a anarchista, ale vy tomu obchodu úplně nevěříte – takhle do důsledku.“

​

___

kamera: Tomáš Hlaváček
střih: Tomáš Hlaváček
překlady: Ondřej Kvapil, Karolína Plášková

titulky: Karolína Plášková

​