V březnu 2018 pražští radní schválili proměnu náplavek podle návrhu architekta Petra Jandy. Ten se prostoru však věnuje přibližně už od roku 2009, kdy začal spolupracovat s (A)VOID Gallery, tehdy byla náplavka ve správě společnosti Parking Praha, která tendr získala s cílem parkování na náplavce. Petr Janda s kurátorem Ivo Slavíkem iniciovali vznik nové platformy na Rašínově nábřeží – galerie (A)VOID Floating na torzu lodi. Myšlenka architektonické revitalizace tak vznikla ze spodu, architekta Jandu v roce 2011 oslovilo také občanské sdružení Dvojka sobě, které „převzalo“ správu náplavky a začalo zde organizovat kulturní a komunitní akce. Projekt architektonického zásahu byl postupně představen např. na výstavě Městské zásahy, na ozvučné desce, na IPRu v rámci koncepce pražských břehů, ale k reálnému projednávání se dostal až o několik let později, kdy město vypsalo výběrové řízení (nikoli architektonickou soutěž) na návrh veřejných toalet. Architekt Janda město přesvědčil, že je potřeba náplavky řešit koncepčně jako celek a nakonec se stal autorem „revitalizace“ Rašínova, Dvořákova i Hořejšího nábřeží. Později se ve spolupráci s oslovenými sociology a antropology zasloužil o vznik funkce kurátora náplavek, který má za úkol se všemi aktéry (město, městské části, rezidenti, návštěvníci, provozovatelé na náplavce atd.) koordinovat program a aktivity na náplavkách, spolu se správcem a architektem se podílí na fungování náplavky. Do konce roku 2018 se zrekonstruují kobky, na jejich využívání (občerstvení nebo galerijní nekomerční využití) se budou vypisovat výběrová řízení, přibydou toalety a podzemní kontejnery, obnoví se mobiliář. Nejde však jen o „beautifikaci“ prostoru, nutné je především přesíťování inženýrskými sítěmi, aby vyhověly současným nárokům na využívání. V budoucnu vznikne nový terminál lodní dopravy, veřejné lázně či plovoucí toalety.

 

Přibližně od roku 2011, kdy byl „objeven“ potenciál nábřeží, se náplavky proměnily v jedno z nejnavštěvovanějších míst, mix různých aktivit a alternativní kultury. Postupně se však fungování stávalo neudržitelné a budilo i negativní reakce, především mezi rezidenty přilehlých městských částí. Sílily snahy prostory funkčně i architektonicky zorganizovat, vytvořila se Koncepce pražských břehů a ozvučná deska připravila několik studií rekonstrukce náplavek. I přestože původní iniciace vzešla z občanského sdružení (reprezentující zájmy obyvatel), které podporovalo především místní kulturu a komunity, postupem času se náplavky staly předmětem zájmu podnikatelů, turistů a mainstreamu. S atraktivitou místa rostl i politický a ekonomický tlak na využití místa, docházelo k výrazné komodifikaci a úpadku místní kultury (včetně například vizuálního smogu). V odborné literatuře se hovoří o symbolickém vymístění (displacement) – tento jev vede k tomu, že lidé, kteří život v těchto místech obnovovali, již místo nepovažují za svoje. Jak se s tím návrh Petra Jandy vyrovnává? Mohou architektonické úpravy ovlivnit způsob využívání či napomoci udržet tradiční uživatele prostoru? Jaké jsou zájmy obyvatel a jaké poptávce by se mělo vyhovět?

​

 

 

Petr Janda vystudoval architekturu na Fakultě architektury ČVUT a monumentální tvorbu na AVU v Praze. Do roku 2007 byl členem sporadical, pak založil vlastní studio brainwork. Pohybuje se na rozhraní architektury, umění a veřejného prostoru. Má rád aktivní účast na vzniku zadání, komplexní přístup a multidisciplinární spolupráci. Snaží se každý projekt definovat originální ideou a tvořit „současně“. Náplavce se věnuje přibližně od roku 2009, je například autorem návrhu úpravy torza parníku pro projekt (A)VOID Floating, kde se tradičně konávalo setkání Architekti na jedné lodi.

​

— „Nemyslím si, že by tu došlo k umělému oživování a myslím, že ten termín revitalizace je trošku zavádějící. Teď jsme třeba v momentu, který by se možná dal nazvat i devitalizací, ale to je taky zavádějící.“

​

​

Barbora Bírová je sociální antropoložka, působí na Univerzitě Karlově. Dlouhodobě se soustředí na výzkum bezdomovectví a proměny města i se zaměřením na genderovou perspektivu. Speciálně ji zajímají různé formy násilí. Pracuje jako radní a poradkyně pro ukončování bezdomovectví v Platformě pro sociální bydlení. Vede organizaci Anthropictures, která se zaměřuje i na aplikované sociálně-antropologické výzkumy v městském prostředí. Od roku 2017 probíhá putovní participativní výstava Obrazy bez domova, která je jedním z výzkumných výstupů. Výstava prostřednictvím fotografií a zvukových záznamů zprostředkovává každodenní zkušenost lidí bez domova.

​

— „Keď sa bavíme o verejnom priestore, tak ja keď naň nazerám z pohľadu antropológie, tak vnímam, že priestor má tú funkciu, že je vždycky vylučujúci.“

​

 

___

kamera: Tomáš Hlaváček
střih: Tomáš Hlaváček
překlady: Ondřej Kvapil, Karolína Plášková

titulky: Tereza Kvapilová, Karolína Plášková

​