Obchodně společenské centrum Plaza v Plzni podle návrhu brněnského studia Arch.Design bylo dokončeno v roce 2007. Nachází se v blízkosti centra města, na pozemku původního výstaviště (postaveno ve 30. letech, zbouráno 2005), tedy dobře dostupné. Kromě obchodních ploch se zde nachází i kinosály a herna (původně bowlingové centrum, dnes kasino). Součástí projektu byl i parkovací dům a rekonstrukce areálu přírodního amfiteátru a parku (dnes vše ve vlastnictví města).

​

Nákupní centra jsou příkladem absolutně privatizovaného komercializovaného prostoru, jejichž primární funkcí je zisk a tomu je většinou vše podřízeno, místo není určeno pro lidi, ale pro konzumaci. Jsou kontrapunktem veřejného prostoru – obracejí se dovnitř, ulici (okolí) ukazují svá záda (tradiční veřejný prostor „venku“ se jeví jako „místo deviace, neřádu a zkaženosti“, před nímž je potřeba se ukrýt do bezpečí), vytváří prostředí pohodlné a lákavé pro zákazníky, kteří by neměli být obtěžováni – nepřízní počasí či (potenciálně) sociálně patologickými jevy. I když toto město „přebalené“ do bezpečné, čisté a kontrolované formy pro mnohé představuje důležité komunální a sociální centrum, není pravým veřejným prostorem – soukromý majitel stanovuje regulace a pravidla, určité skupiny lidí (potenciálně obtěžující) jsou vyloučeny. To se projevuje v čistém, přehledném, světlém interiéru, prostor je maximálně „vytěžen“ pro komerční plochy – návštěvník je vítán pouze jako zákazník, prostor lze využívat pouze pokud konzumujete. Chcete-li si sednout, odpočinout, jedinou možností bývají prostory kaváren či restaurací. Nákupní centrum působí jako monoblok, nevytváří městské prostředí, v případě plzeňské Plazy je sice průchozí a propojuje hlavní třídu (a parkoviště) s parkem u řeky, ale pouze v otvírací době centra. Jak jsou na takových projektech nastaveny mantinely pro architekty? Co všechno musí architekt respektovat? Měli by se architekti vyhýbat navrhování staveb tohoto typu?

 

 

Jaroslav Dokoupil je hlavním architektem společnosti Arch.Design, mezi realizace patří například M-Palác Brno, pavilony P a V na brněnském výstavišti či Avalon Business Center v Plzni. Od roku 1996 se věnuje problematice železničního uzlu města Brna, je spoluautorem urbanistického řešení přestavby uzlu (2005), vedl zpracovatelský tým konceptu nového územního plánu města Brna (2004–2011). V roce 2012 byl Českou komorou architektů uznán vinným ze střetu zájmů ve věci zpracování posudku na jím navrženou stavbu nákupního centra Aupark v Brně. Je členem správní rady Asociace brněnských architektů a stavitelů (ABRAST).

​

— „Na straně veřejné správy se pak často potkáváme i s nějakými populistickými pohledy, zájmovými pohledy určitých vlivových skupin. Pohled veřejné správy, bohužel – jsem v tom poměrně kritický při svých dlouholetých zkušenostech... Veřejný zájem je široký pojem, pod který se často schovává kde co. I k tomu jsem trošku kritický. Developerský zájem je posunutý na druhou stranu. Naše role jako architektů musí být taková, aby dokázala tyto věci skloubit a není to vůbec jednoduchá pozice – často jste – jestli to můžu říct – za blbce pro obě ty strany.“

 

— „A zase se dostanu k té roli architektů – my nemůžeme projektovat stavby pro způsob života, který je minoritní, i když bychom ho třeba rádi často sdíleli ten názor. Máme zodpovědnost vůči našim objednavatelům a musíme vnímat to, že 80 % populace si nedovede představit život bez auta.“

​

​

Petr Matoušek je sociolog a pedagog, působil v řadě veřejně prospěšných organizací – například v Centru protidrogové prevence a terapie v Plzni či centru Johan pro kulturní a sociální projekty, stále působí na Klinice adiktologie Univerzity Karlovy a v Lize otevřených mužů vede terapeutické skupiny s muži. Pro spolupráci s architekty a městskými samosprávami spoluzaložil MAKAI ateliér, ve kterém praktikuje aplikovanou sociologii založenou na pozorováních, rozhovorech, mentálních mapách, a jiných kvalitativních technikách; facilituje diskuze mezi různými profesemi, odborníky a veřejností. Jeho oborem je problematika menšin, sociální deviace, sociologie rodiny, prostituce, bezdomovectví a problematika pohraničních oblastí.

 

— PM: „Existují sociologické teorie, které říkají, že ten prostor je velmi exkluzivní, že vylučuje spoustu lidí z tohohle prostoru. Tady jsem si všiml, že nahoře je herna, což mě velmi překvapilo.“ — JD: „Mě také. To je ta, co zaslepila právě ten výhled na park.“

​

___

kamera: Vít Trunec
střih: Tomáš Hlaváček
překlady: Ondřej Kvapil, Karolína Plášková

titulky: Tereza Kvapilová, Karolína Plášková

​