Obchodní, administrativní a bytový komplex Quadrio od architektů ze studia Cigler Marani vznikl v roce 2014 nad stanicí metra Národní třída. Soubor domů má živý parter a součástí jsou i přiléhající veřejné prostory. Rozsáhlý objekt sestává ze šesti budov vzájemně propojených obchodní galerií, pod objektem je zakomponován vestibul stanice metra. Pozemek nad stanicí metra se uvolnil demolicí původní blokové zástavby v průběhu stavby metra v 80. letech, až do začátku výstavby Quadria jej vyplňoval pouze přízemní vestibul. Součástí stavby je i nové veřejné prostranství podél Vladislavovy а Charvátovy ulice.

 

Stavba vyrostla nad původně jednopodlažním vestibulem vstupu do metra a je tak vlastně doplněním ulice, „zacelením jizvy“. Původní neurčité prostranství okolo vestibulu nebylo příliš atraktivní, stalo se „vnitřní periferií a magnetem negativních sociálních jevů, jako je bezdomovectví, vandalismus a zvýšená kriminalita“.* I proto současné přilehlé prostranství vypadá jinak, naopak se snaží problémům předcházet – např. sednout si je možné pouze na zahrádkách restaurací (komodifikace prostoru). Na náměstí byla později osazena pohyblivá hlava Franze Kafky od umělce Davida Černého (Krištof Kintera nabídku odmítl). Paradoxem je, že prostor je opěvovaný jako kvalitní „veřejný prostor“, přestože ve skutečnosti je privatizovaný a tudíž se na něj vztahují pravidla stanovená soukromým majitelem/správcem (například dohled bezpečnostních agentur, zákaz sdružování a veřejné produkce). Historik umění Pavel Kalina o tomto prostoru v Lidových novinách poznamenal: „Veřejný prostor je perfektně zprivatizován. Pokud se tu chceme zastavit, musíme se stát součástí komerčního provozu. […] Člověk tu není doma. Není to náměstí, je to jen další ,ne-místo‘ na mapě města.“** Nicméně developeři většinou nemají zájem veřejně přístupné prostory spravovat, vina leží i na straně města, které za ně není schopné převzít zodpovědnost (v případě Quadria se např. lavičky nepoužily na žádost městské části Prahy 1). Někteří odborníci přiznávají, že soukromě vlastněné (vybudované) veřejné prostory bývají kvalitnější a atraktivnější. Jak může reagovat architekt na takové požadavky?

 

 

* Kučera, P. (2015). Quadrio aneb návrat k městu. Časopis Stavebnictví [online]. Dostupné z: https://www.casopisstavebnictvi.cz/quadrio-aneb-navrat-k-mestu_N5382

** Návrat, P. (2015). Více než Quadrio. Jsou soukromá veřejná prostranství příležitostí pro česká města?. Hospodářské noviny [online]. Dostupné z: http://ihned.cz/c1-63305970-vice-nez-quadrio-jsou-soukroma-verejna-prostranstvi-prilezitosti-pro-ceska-mesta

 

 

Jakub Cigler vystudoval Fakultu architektury na Českém vysokém učení technickém v Praze. V roce 2001 založil architektonické studio Cigler Marani Architekti, od roku 2015 funguje pod názvem Jakub Cigler Architekti. Podílí se na projektech rezidenčních objektů, kancelářských budov, obchodních center, veřejných staveb, ale i návrhu interiérů. Jakub Cigler je autorem například pražského Florentina, budovy radia Svobodná Evropa, návrhu rekonstrukce Václavského náměstí, komplexu budov na místě Transgasu či dopracování projektu Masarykova nádraží (ve spolupráci se studiem Zahy Hadid). V roce 2011 založila JCA dceřinou společnost OOO CMA se sídlem v Moskvě.

 

— „To stání je blbý… Sice je pravda, že se tady dá sednout, ale je pravda, že to souvisí s nějakou objednávkou… […] To je taková ošklivá věc, o které bych možná nechtěl mluvit…“

 

 

Petr Gibas vystudoval urbánní geografii na University College London, doktorát z antropologie obdržel na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy. Ve své doktorské práci se zabýval post-socialistickou (post)industriální krajinou, její estetikou a estetizací. Jeho současný odborný zájem pokrývá otázky spojené s domovem a jeho vztahem k bydlení, studium materiální kultury domova, problematika mimo-lidského ve společenských vědách, fenomenologická geografie a v neposlední řadě město, jeho plánování a vyjednávání městských prostor, zejména těch spojených s prožitkem domáckosti.

 

— „Zmnožování polosoukromých, pseudoveřejných prostor nějakým způsobem nahrazuje ostatní místa, snižuje diverzitu.“

 

___

kamera: Tomáš Hlaváček
střih: Tomáš Hlaváček
překlady: Ondřej Kvapil, Karolína Plášková

titulky: Tereza Kvapilová, Karolína Plášková